Nacházíte se zde
Domů > Posts tagged "odpad"

Kterak prodloužit životní dráhu

Během svého snažení o co nejmenší produkci odpadu se dostávám do spousty situací, kdy je potřeba myslet tak říkajíc "mimo krabici". Občas se mi totiž stane, že buď nemám jinou možnost, než věc s obalem koupit, a nebo mi je obal proradným prodejcem podstrčen. V těchto momentech se občas smířím s tím, že obal přijde do pytle a nebo vymýšlím jeho další použití - jen to je totiž polehčující okolnost dostatečně silná, abych nemusel daný odpadek po zbytek měsíce vláčet všude sebou. Za pozornost podle mě stojí mé výmysly z posledních dnů: Kokonáč Pozval jsem domů kamarádku, že strávíme společně den a ona

Mluvit znamená zviditelňovat

Zdravím s dalším minipříspěvkem. Dala jsem si nějakou pauzu od výzvy i zveřejňování nových článků. Dala jsem si pauzu od všeobecného konzumu. Dala jsem si čas, kdy jsem sama na sobě zkoumala, jak se mi daří ekovýzvu vůbec naplňovat. A někdy si dávám čas a prostor procházením článků spolutvůrců EKOvýzvy... Docházím k závěru, že každý počin, který ustojíme, překonáme, najdeme schůdnou variantu je možná minimalistický vůči obecné společnosti a přesto je maximálně enormní ve vlastním zacházení, praxi a uskutečnování. A to je na tom to podstatné. Chceme-li jít příkladem a chceme-li změnu, musíme se ji sami naučit žít. Kvantová metafyzika už je

Jakube kde máme citronku?!

Ve svém prvním videu jsem nasliboval hory doly. Na všechno mám ještě čas a o všechno se pokusím! Inu, nastal čas vaření další dávky sojového mléka, a já se rozhodl dostát prvnímu slibu: domácí tofu. Podle skvělého internetového návodu jsem si říkal, že to nebude nic těžkého. Chyba. Uvařil jsem tedy svým oblíbeným způsobem (ze sojových vloček z CountryLife) plný hrnec sojového mléka, naplnil dvě lahve a ze zbytku šel dělat emulzi. Nastala potíž číslo jedna: co je to proboha epsom salt? V receptu je uvedena zvláštní chemikálie, o níž jsem nikdy neslyšel, v jejíž znalosti i internet tápe, a o níž

Nákup bez mrtvých delfínů

První nákup s pytlem, a skoro nic do něj nepřibylo! Jak se mi to daří? Je to jednoduché, stačí se víc zamyslet nad tím, kam chodit nakupovat a co si tam brát ssebou. Pro luštěniny a obiloviny jednoznačně doporučuji chodit do obchodů jako je CountryLife nebo bezobalu. Já mám zkušenost s CountryLifem, mají tam dávkovače s širokou nabídkou luštěnin, obilovin, semínek a jiných pochutin. Ty si nabírám do papírových sáčků, které posléze na nákup použiji i několikrát. Zeleninu a ovoce lze pravděpodobně nakupovat kdekoli, i když z ekologického (či ekoanarchistického?) hlediska je nejlepší ji brát od místních zemědělců. Jediná doporučitelná změna, která však ovlivní leccos, je přechod od igelitových sáčků

No Poo

Dnes přišel balík s biokosmetikou. Žádné parabeny napodobující estrogen, podezřelé z karcinogenity. Žádné ftaláty snižující plodnost. Žádné sulfáty vysušující kůži, způsobující předčasné stárnutí a nebezpečné pro děti. Žádný acrylamide který u laboratorních zvířat způsobuje nádory. Žádné PEG, PG, EG, nebezpečné pro játra, ledviny a hlavně kůži, žádná ropa, ... žádné poo. A teď už  jenom No-Poo. Šampon je pryč a na polici, místo něj mycí zem. Žitnou mouku nechám na chleba, sice je fajn, ale ucpaný odpad mě právě moc nebaví, stejně tak drobky ve vlasech. Šampony na moje supersplyhlé, rychlesemastící se vlasy nefungují, no-poo podle všeho pomáhá. Mam dokonce

Začátky kreativity

Kvůli svému břemeni - pytli zvažuji každou balenou věc, co vezmu v obchodě do ruky. A je zajímavé, kolik tam toho nechám. Takovýto způsob života mi podle mě nabízí spoustu podnětů pro kreativitu. Zatím můžu zmínit vlastní sojomlíko. Už delší dobu kupujeme doma luštěniny a obilí vážené ve vlastních pytlících, a vyrábět si vlastní sójové mléko je vskutku jednoduché (viz video) a nebudu muset po zbytek měsíce v pytli nosit krabici od sójového mléka, což je docela zjednodušení. Při výrobě sójového mléka mi také zbyla okara a nepochybně budu pokračovat a vyrábět si vlastní tofu, nechci ho přece kupovat v

Šlamastika druhého dne

Ráno se rozhlížím po koupelně. Na polici: solné a olivové mýdlo, sůl do koupele a přítelův šampon. Mrknu na regál s pracími prostředky, ale ty jsou už delší dobu celé zelené (žluté a modré). Galerka vypadá žalostně prázdná: vlasová voda, olej na obličej, krém z vosku, oleje a vonných esencí, prášek na zuby, olej na holení, plastové kartáčky na zuby, přírodní „parfém“, solný deodorant, tělový olej, dětské mýdlo, přítelovy věci. Proč že jsem odnášela i toaletní vody? Všechny! Teď se mi stýská, chci je vysvobodit ze zapovězené krabice. Není tu žádná dekorativní kosmetika! Říkám si, že tu chybí ještě něco

Inspirace z výzvy

Výzva utekla velmi rychle a já ani nemusím myslet, jak se budu chovat dál, co se týče odpadků. Přemýšlení nad odpadky se totiž tak zautomatizovalo, že se budu i nadále snažit nakupovat s co nejmenšími příspěvky do komunálního odpadu. Budu se snažit produkovat odpad, který vlastně odpadem nebude, protože se zrecykluje. Mou výzvou jsem zjistila, že v Brně je potřeba odpadové hospodářství zefektivnit. A nejen v Brně. Doufám, že jsem svou výzvou motivovala i ostatní. Mám radost, že jsem přiměla své bývalé spolubydlící k tomu, aby i nadále pokračovali v kompostování, ač už jsem se přestěhovala. Co se týče sběrného dvora,

Ovocná radost po 2 dnech o vodě

Tento týden mám svůj pravidelný 2 denní půst za sebou a bylo to fajn. Jako malou oslavu návratu k jídlu jsem pojedl půlku zralého ananasu zalitou rozmixovaným banánem.(!) Vykřičník v závorce značí jistý paradox a zároveň záminku k úvaze: Je reálné žít takovým způsobem, aby člověk splňoval všechny eko-výzvy současně? A jak by takový život v kontextu naší středoevropské společnosti vypadal? Vědomě sabotuji výzvu týkající se lokálních potravin. Miluju ovoce (nekonzervované), které je u nás z lokálních zdrojů v zimě nedostupné (pokud nepočítám dobře uskladněná jablka, případně hrušky). Nezládl bych to bez něj. Utěšuje mne alespoň fakt, že ekologická stopa dovozu

Hej, dnes začínám(e) třídit!

Ano, konečně! Už přes půl roku si říkám, že začnu třídit ten nechutný odpad, který nám na bytě přetéká přes nerezový odpadkový koš. Několikrát se také stalo, že mi hold v lednici shnila třeba brokolice. Nepřišlo mi fér, ji hodit mezi jedovaté pokrčené plasty. Chudák brokolice...ale to je asi jiný příběh. Zkrátka jsem došel večer domů a oznámil spolubydlící, že od teď začínám třídit odpad a mj. jsem ještě podotkl, že bude jednodušší třídit odpad společně. Ta se na mě opět s hrůzou podívala, co jsem si to zas vymyslel. Po krátké debatě ale pochopila moji cílevědomost, a tak musela teda

Top