Nacházíte se zde
Domů > 2016

Měsíc bez masa

Ahoj! Mé jméno je Zuzka, je mi 15 let a vybrala jsem si výzvu vegetariánství. Když jsem to oznámila mamce, tak nebyla proti, ale taťka - jakožto velký milovník zabijaček a masa, byl celkem proti. Nekřičel, spíš se pokoušel mi to vymluvit. Každopádně já se přemluvit nenechala a jsem tam kde jsem. Je 10 den výzvy a stále mi maso nechybí. Dokážu si přectavit život bez něj. Když jsem začala s touto výzvou, měla jsem trochu strach. Sice nevím proč, ale měla jsem ho. Ale věděla jsem, že to pro mě těžké nebude, protože už dříve jsem maso nejedla. Ne kvuli zabijeni,

A je tu konec – nebo ne?

Tak EKOvýzva končí, pro mě (jako ostatně pro víc lidí) však ne úplně. Teď už můžu čokoládu, semolinové těstiviny a kdoví co ještě. Ale jakmile vypotřebujeme co máme, budeme nakupovat - kromě nějaké té výjimky - už jen lokálně.Těstoviny si děláme vlastní, tofu snad v budoucnosti taky (z české sóji) a kakao omezíme na minimum. Samozřejmě že nějakou tu čokoládu si někdy dopřeju, ale už po takovách věcech ani tak nebažím.U každého výrobku kromě čtení složení (kvůli palmáči) hledáme i zemi původu. A musím přiznat, že je to kapku težší - zvlášť když tam píšou prostě jenom Zemědělská produkce EU... Den před

Konec konců :)

I když jsme nakonec neměla tolik času na vše, co jsem původně chtěla stihnout, výzvu jsem zvládla nad míru dobře. Vím to, protože vy jste tím živoucím důkazem. Ovlivnila jsem život skoro 360 lidem, kteří se registrovali a vše se pak šířilo jako lavina. Vaši kamarádi a známí s vámi žili vaše výzvy a dost často to šířili dál. Co víc si přát. Takže moc děkuji, že jste sehráli tak velkou roli v mé výzvě :) Mohla bych do rána vyjmenovávat, za co konkrétním lidem děkuji, ale oni ví. Když jsme si přečetla článek od Kamči Díky EKO výzvo  zase jsem

Konečně konec!

Na EKOvýzvu jsem se těšila do té doby, než začala. Při mé výzvě jsem si uvědomila, jak moc lidé plýtvají potravinami a jak zbytečně všichni nakupují nové oblečení v obchodech i když daleko levnější a někdy i hezčí mohou sehnat v secondhandech. Na dumpster divingu jsem potkala spoustu zajímavých lidí, což bylo super. Někdy se mi dařilo mít všeho dostatek, ale někdy to bohužel moc lehké nebylo. Při jednom dumpsteru se mi rozbily boty, a najít boty v sekáčích bylo fakt těžký. I celkově oblečení bylo někdy obtížné najít. Feny měla na mě při hodině země otázku, který je můj

Výzva jde do finále

Když jsem s touto výzvou začínala, moje ekostopa dosahovala hodnoty 3-3,7. Tímto výsledkem jsem byla zděšená a odhodlaná snížit ekostopu na 1,8 globálních hektarů. To se mi však během měsíce úplně nepovedlo a má ekostopa se dostala na hodnotu 2,6. Jsem však odhodlaná i nadále pokračovat a dostat se na předsevzaté číslo. Během měsíce jsem změnila několik věcí. První z nich je to, že už nebudu cestovat letadlem pokud to nebude nezbytně nutné. Stejně tak se budu vyhýbat autu vyjma autostopu a spolujízdy. Další věcí je stravování. To bylo třeba změnit zásadním způsobem. Důvodem bylo to, že má cesta za nákupy

Jak TO dopadlo

Tak jistě všichni víte, že jsem bohužel nedotáhla výzvu úplně do konce, ale teď k celkovému zhodnocení uplynulého měsíce. Ze začátku bylo nejlepší nadšení a touha poznávat nové věci, ani ne tak co se RAW týče, o to jsem se pokusila již v únoru, ale spíše ohledně lokálního stravování. I přesto, že se pohybuji ve sféře šetření potravin, dumpsteru, ekologie, veganství atd, jak jsem již v jednom svém článku napsala, nad lokálem jsem nikdy nepřemýšlela. Až mě to teď zaráží. Nejlepším zážitkem byl lov v supermarketech po lokálním zboží, tento "výlet" jsem si užila snad nejvíce z celé výzvy, byla to docela

Život je výzva

Měla bych shrnout průběh výzvy, co bylo těžké, co lehké.. ale nenapadají mě ta správná slova. Asi jsem zkrátka málo robotická na dnešní dobu a doufám, že mi to vydrží :) Spíš mě napadá, proč je na nás ze všech stran vyvíjen takový nátlak? V práci, ve škole, v MHD, na sociálních sítích.. Některé věci prostě nemůžeme uspěchat, ani si je vynutit. Je těžké to ustát a možná nám to půjde líp, když budeme jeden ke druhému tolerantnější. Tuto výzvu jsem dělala, abych třeba někoho inspirovala a podělila se o svoje recepty a poznatky. Jak už někdo napsal, nejsem chemik, a o

Jako detektiv!

Ty čtyři týdny utekly jako voda a v posledním příspěvku je třeba shrnout uplynulý měsíc a trochu bilancovat. Zaprvé musím říci, že EKOvýzva nekončí, ale stává se součástí nás. Může být klidně upravená, mít jinou podobu, ale semínko bylo zaseto. Odnesl jsem si z EKOvýzvy "Lokální potraviny" mnoho myšlenek, podnětů a zkušeností. Nejvíce ve mě ale zůstal trpký pocit z toho, že se světem a naší společností není něco v pořádku. Místo, kde žijeme, nás dokáže uživit, ale stejně nakupujeme potraviny, které se dováží ze zahraničí a překvapí nás to maximálně u jablek či česneku. Ale to, že se vozí avokáda

O čtyři kelímky později…

Tak je po EKOvýzvě. Nebo není? Podle mě by výzva měla být takovým zamyšlením a předsevzetím do budoucna. Asi vás tedy nepřekvapí, že nemám v plánu začít teď vyhazovat kvanta odpadků, když už zase "můžu". Naopak mě mrzí, že jsem nestihl pár věcí, které jsem měl původně v plánu - například navštívit třídírnu odpadu a natočit z té exkurze video. A jak to šlo? Kompost mám snad celkem rozjetý, i když zatím do něj samozřejmě nedávám všechen svůj bioodpad, abych žížaly takhle zkraje nepřekrmil. Dávám ho do krabice od starého kompostu na balkon. Do směsného odpadu jsem za měsíc vyhodil dva koše. A jsme

Top