Nacházíte se zde
Domů > 2015

Březen nepřeje zelenině bez plastu

Březen skončil, skončila i výzva. To však neznamená, že se navracím do plastového světa v plné parádě. Před výzvou jsem se snažila nad plasty zamýšlet a řešit určité situace, nyní po výzvě jsem si urovnala několik dalších myšlenek, jak naložit v běžném životě s plasty, které jsou všude kolem nás. Stačí vejít do jakéhokoliv obchodu a nějaký plast se tam objeví. Nakoupit bez plastů tak, aby se nemusel plast vyhodit, je obtížné. 1846

SUPERTOWN NOT SUPERMARKET!

Měsíc utekl jako voda a moje básnické střevo dostalo sérií článků docela zabrat a potřebuje si odpočinout. NE SUPERMARKETŮM byla první myšlenka, když mi o EKO výzvě Zdenička napsala. Proč vlastně tohle a jaký to má environmentální a sociální dopad jsem psal již dříve, ale není na škodu to shrnout: - Supermarkety jsou často stavěny na zelené louce na okrajích měst, je u nich parkoviště, musíte k nim dovést silnici a často jet autem. Svojí hmotou narušují krajinný ráz. - Likvidují konkurenční malé obchody a tím jsou zodpovědné za vylidňování center měst. Vytvoří méně pracovních příležitostí než jich kvůli supermarketu zanikne. Odvádějí peníze z

Smíšené pocity spojené s koncem výzvy

Výzva končí... a já mám z toho velmi smíšené pocity... I když jsem ze začátku byla 3 dny hladem, nějak jsem se naučila s tím žít... kontrolovat složení, trošku jsem se i naučila vařit, ochutnala různé dobré i nedobré vegan náhražky, poznala spoustu skvělých lidí a donutilo mě to zapřemýšlet i nad ostatními výzvami... 1827

Inspirace z výzvy

Výzva utekla velmi rychle a já ani nemusím myslet, jak se budu chovat dál, co se týče odpadků. Přemýšlení nad odpadky se totiž tak zautomatizovalo, že se budu i nadále snažit nakupovat s co nejmenšími příspěvky do komunálního odpadu. Budu se snažit produkovat odpad, který vlastně odpadem nebude, protože se zrecykluje. Mou výzvou jsem zjistila, že v Brně je potřeba odpadové hospodářství zefektivnit. A nejen v Brně. Doufám, že jsem svou výzvou motivovala i ostatní. Mám radost, že jsem přiměla své bývalé spolubydlící k tomu, aby i nadále pokračovali v kompostování, ač už jsem se přestěhovala. Co se týče sběrného dvora,

Resumé a Ptačí koncert

Tak mému "trápení" je konec. Od soboty už zase po večerech svítím. Na jednu stranu se mi ulevilo, na druhou jsem ráda, že jsem do Výzvy šla, protože mi v mnohém pomohla. A v létě se k ní vrátím! Poslední týden patřil mezi ty nejtěžší. Potřebovala jsem urgentně dělat věci do školy, takže jsem večery trávila v knihovně nebo Centrální počítačové učebně a už se těšila na Hodinu Země. Když ale pominu ten poslední týden, musím přiznat, že se toho během Výzvy hodně událo! 1784

Igeliťák už nikdy

Když to shrnu: žádný přátelský obchod jsem v Brně nenašel, bio je drahé a zákeřná rajčata stále zamražená. Sám za sebe musím říct, že díky výzvě jsem se dozvěděl spousty nových věcí. Kromě toho, jak přibližně dnes funguje trh a jak moc některým prodavačkám záleží na tom, abyste si ten igeliťák prostě vzali, jako by na tom měli nějaký osobní zájem... jsem se dozvěděl také dost nových informací o tom, jak ono "znečištění plasty" vlastně vypadá. Viděl jsem pár dokumentů, četl pár vyjádření a vlastně mě to dost šokovalo. Vždycky jsem věděl, že plasty jsou problém. Jen jsem netušil ty

GMO a veganství

Řekla jsem si, že než skončí březen, můžu ještě napáchat nějakou vědeckou výtržnost. Trochu se zastanu GMO, respektive pokusím se vysvětlit, proč by se na něj lidé zabývající se ekologií neměli dívat skrz prsty. Konkrétně se budu zabývat tím, proč by se z rozšíření geneticky modifikovaných organismů měli radovat vegani. Není GMO jako GMO. Já vím, zní to naprosto hrozně. Modifikace. A ještě k tomu genetická. A na organismech. No fuj. Určitě si teď představíte dvouhlavou devítiocasou myšku, která zeleně fluoreskuje a co nevidět se z ní stane krvelačné monstrum. Tohle je však spíš jenom taková vědecká hříčka, která nemá praktické

Já na to mám…

Tak a je tu konec EKO výzvy. Myslím si, že jsem ji zvládla dobře, i když sem ji porušila tím, že jsem popravila jednoho gumového medvídka. Který mě mrzí, ale tak snad mi to vy i on odpustíte. Uvědomila jsem si, že bez masa jde žít. A docela dobře. Neměla jsem pocit hladu, nebyla jsem unavená, měla jsem chuť do práce ve škole. 1779

Top