Nacházíte se zde
Domů > Author: Ruda
Ruda „Ještě před pár lety bylo veganství výzvou pro ekologické radikály a dnes? Pod tíhou argumentů tato výzva prokapala i mezi poklidný mainstream. Pakliže nechci být ekologickým pokrytcem a pískat si nahlas Kalamajku při každé zmínce o vlivu živočišné stravy na životní prostředí, musím jednat. Došlo i na Husákovy děti a poezii otlučených kytar, rozpadajících se paneláků a buřty nad ohněm ze starých necek…. V předešlých dvou letech bylo veganství při EKOvýzvě už někým zpracováváno, ale nejen dojmy a recepty živ je příspěvek. V mých příspěvcích se zajdeme podívat na pražskou vegavečeři, uspořádáme si doma vegapárty, zajdeme na trhy, do vegajídelny, něco dužnatého si „vydumpsterujeme“, podíváme se, co nabízí pro vegany internet nebo knihovny. Ale nebojte. O dojmy z abstinenčních křečí a recepty dobrot nepřijdete.“

WEB: http://ekovyzva.cz/author/ruda

Preferiánství

Tuhle mi na vegavečeři říkala bývalá veganka, že se stala preferiánkou. Že by nový progresívní výživový směr? Otázka: je vegan veganem, když si občas dá rybu, nebo tradiční buchtu od babičky nebo sušenku na oslavě narozenin? Přísně vzato ne, ale je to potřeba? Komu se budeme za svoji sušenku zodpovídat? Komu a čemu budeme skládat účty? Je nutné, abychom byly vždy a za každých okolností tu vegany, tu vegetariány, tu frutariány a já nevím kým ještě? Koho chceme dojmout svojí potřebou zůstat ve škatulce nějaké diety? Není lepší si svobodně zvolit jídelníček přesně na míru, podle svých potřeb a preferencí, tak aby

RUN VEGAN RUN

"Tak jak jsi na tom po měsíci s kondicí, vegane?" Slíbil jsem, že si zaběhnu na začátku a na konci ekovýzvy trasu, výsledky porovnám a sdělím, jestli jsem na tom lépe nebo ne. Čekal mne tedy tento týden kontrolní výběh. Víte, co bylo tento týden nejzapeklitější? Ne to, že jsem se stěhoval z Holešovic do Stodůlek, ne to, že nemám v novém bytě čím vařit a i nůž jsem si musel půjčit od sousedů, ale to, že je kosa jako v Rusku, fučí, sněžoprší a nechce se mi ven. Bydlím nyní u Prokopského údolí, a tak jsem pro referenční proběhnutí zvolil

Veganská bota

Veganství je prvotně o nejezení zvířat a živočišných produktů z etických důvodů. Ale můžeme se nazývat vegany, když budeme mít na sobě kožené kalhoty a bundu z vepřovice? Veganství je v širším pojetí určitě i o neubližování živočichům obecně. Veganství není jen určitý stravovací režim, je to i životní styl. Měli bychom se tedy vyvarovat i koženým věcem v oblečení, kosmetice z živočichů nebo testovaných na zvířatech a kdo ví, co ještě. Co třeba boty? Mohou být také veganské? Co to vůbec znamená? To je ta bota ku příkladu z kukuřice nebo řepy? Pro výrobu veganských bot by neměl být použit materiál

Nejjednodušší jídlo na světě

Už jste někdy zauvažovali nad tím, jaké uvařit nejjednodušší možné veganské jídlo? Můžete si dát k jídlu třeba jenom jablko nebo banán, ale to se nevaří. Stejně tak je jednoduché namazat si chleba s rostlinným máslem nebo pomazánkou, chuťově to bude bohatší zážitek, ale to pořád nevaříme, sice jsme použili kuchyňský nůž, ale to z nás kuchaře nedělá. Jaké je tedy nejjednodušší jídlo, které opravdu uvaříme, dáme na talíř a můžeme ho inzerovat v jídelně jako plnohodnotný pokrm. Docela jednoduše se uvaří třeba těstoviny s nějakou omáčkou (i kečup je omáčka) nebo rýže se zeleninou. Ale kdybychom spočítali skutečně základní suroviny

Genocida mrkve

Jako buddhista - sympatizant jsem pro, aby se umenšilo utrpení myslících a cítících bytostí, nezabíjela se zvířata. Jenže: copak rostliny nejsou také živé, cítící bytosti? Copak stromy, keře, rostliny nic necítí? Pamatuji si na začátek devadesátých let, když jsem odebíral časopis Regenerace, jak v něm popisovali experiment s pokojovými květinami, jak reagovali přes různé senzory na vytažený meč nebo pohlazení. Známé jsou experimenty s několika květináči se stejnými rostlinami, ale s jiným přístupem opatrovníka. Mnohem lépe prospívaly rostliny, které byly opatrovníkem hýčkány slovem či dotykem než ty, které naopak byly slovně zatracovány. Přítelkyně mi říkala o experimentu s namočenou rýží ve sklenicích, které byly jen

B 12

B 12 - nový neviditelný bombardér americké armády? Kdepak, bombardér to není, neviditelný tak trochu. Jestli má veganské stravování někde "achillovu patu", tak je to právě možný nedostatek vitamínu kyanokobalaminu, B12ky. Když jsem byl dítě, tak mi ho sestřička píchala do zadnice. Je dnes v tomto ohledu něco nového? Jaké jsou nejnovější výzkumy? Skutečně se bez něho vegan (ne)obejde? Jak ho dostat do těla jinak, než přes jehlu injekční stříkačky? Takže, co už víme: vitamín B12 se podílí hlavně na krvetvorbě a fungování nervového systému. Tělo samo si ho v dostatečném množství nevytváří. Nejlepším zdrojem jsou živočišné potraviny (maso, játra, mléko, sýry atd.).

Na hrázi veganství

Nejen v Dejvicích si vegan může dopřát ten luxus a zajít si do veganské restaurace. Může si to dovolit i dělný lid z Libně. A to rovnou v ulici, kde žil dlouhá léta Bohumil Hrabal: v ulici Na Hrázi. Restaurace Góvinda Delicious (více na www.soucitne.cz) nás přivítala v tiché, otevřené náruči. Kdo by si chtěl dát po hrabalovsku pivo, může, nealko, ale my jsme tam šli s přítelkyní za jiným účelem. Poprvé ochutnat, jako veganští elévové, veganskou krmi v restauraci. Ano i přítelkyně se po počátečním ostýchání (bez jogurtů a ryb ani ránu) osmělila a začala se mnou jíst vegansky. A hned se u ní

Šodóstalgie

Asi každý ví, co je to nostalgie nebo ostalgie. Co je to ale šodóstalgie? Nová japonská věda? Tento novotvar jsem vymyslel pro označení splínu za všemi jídly, potravinami a dobrotami, které už nikdy nebudete jako vegan jíst. Jestli vás představa, že už nikdy nebudete jíst babiččiny nezdravé dobroty skličuje jak stolařský svěrák, jestli vám ohlédnutí za všemi maminčinými kulinařinami, na které se budete už jen dívat, vhání slzy do očí. Tak ji máte jako z praku. Máte šodóstalgii. Tento typ nostalgie dostal svůj název podle ikonické pudinkové omáčky našeho dětství a školních let. Omáčky, na kterou jsme se těšili celý týden

Vegapárty

Tak a je to tady - slibovaná reportáž z vegapárty. Konala se tuto sobotu za krásného počasí a hojné účasti dětí i dospělých. Vtipné je, že krom mne na ní nebyl žádný vegan, ale to už je tradice. Jak dlouhá? Oslavili jsme přesně 3 roky společných vegavečeří. A to už je u dobrovolných setkávání, která často po prvotním nadšení brzy vyšumí, pěkná doba. O vegavečeřích po různých městech v ČR jsem si v roce 2014 přečetl v článku ekologického časopisu Sedmá generace. Zmiňovali se v něm o tom, jak se vegani v Olomouci, Plzni, Praze či Brně scházejí jednou za měsíc na přívětivých

5P a kobliha

Během své výzvy jsem počítal s tím, že vařit nebudu a budu jíst jenom koblihy. Jenže chyba lávky, v koblihách je šlehaný bílek a syrovátka. A tak jsem se musel pokorně vrátit ke svému kuchařskému umění. Vařit naštěstí umím. I péct. S tím pečením ale chlapi pozor. Jednou jsem do práce přinesl vánoční cukroví a kolegyni u pokladny jsem natolik dojal, že si mne chtěla vzít. Takže vaření ano, s pečením opatrně. Vařit jsem se naučil po rozvodu, kdy jsem musel krmit dvě děti. Topinky jsou sice taky teplé, ale nedají se jíst pořád. A tak jsem musel požádat mámu, aby mne

Top