Nacházíte se zde
Domů > 2017 > Omezení spotřeby > Malá úvaha nad koncem výzvy, která nikdy nekončí…

Malá úvaha nad koncem výzvy, která nikdy nekončí…

 

.

Do konce mé „ekovýzvy“ k ještě větší spotřební, (a tím i ekologické), skromnosti, než jakou provozuji, (či provožiji), obvykle, mi zbývají dva dny. Je tedy čas na závěrečnou rekapitulaci. Vytčeného cíle útraty „jednoho jediného dolaru denně“, sice nakonec nedosáhnu. Pokud dnes ani zítra nic neutratím, (a nakupovat nic neplánuji), dostanu se na „denní průměr útraty“ – přibližně 36,- kč. To je tedy přibližně 1 dolar a 30 centů. Vyzkoušel jsem si, že se dá vyžít, s „o něco málo přes dolar“ útraty denně, aniž by při tom člověk nějak příliš strádal. Strádání ostatně nebylo cílem mé „ekovýzvy“, stejně jako se nějak drasticky omezovat ve způsobu svého života. Hranici pod jeden dolar útraty, bych býval dosáhl, kdybych omezil svůj „společenský život“. Nejvyššími mými výdaji byly totiž útraty, kdy jsem vyrazil někam „mezi lidi“. Kdybych omezil tyto výdaje, do limitu bych se vešel. Naprostou většinu potravinových výdajů, pro sebe i mého psího parťáka, jsem pokryl „dumpster divingem“, neboli „zachraňováním“ vyhozených potravin z kontejnerů supermarketů, které by jinak skončily na skládce. Cílem mé výzvy, ovšem nebylo vyřadit se ze společenského života. Zamýšleným cílem bylo se nad každým výdajem zamyslet, jestli není zbytný,  příliš vysoký, či příliš rozmařile konzumní. Udělat to, co by bylo potřeba, aby udělalo lidstvo, jako celek. Zamyslet se nad tím, zda honba, za neustále se zvyšujícím ekonomickým růstem a zvyšováním HDP, a spolu s tím, „peněženku v ruce“, také stále se zvyšující spotřebou, téměř všeho – není zrychlující se cestou do ekologické záhuby, celé naší planety.  Jestli naopak není záhodno zpomalit naší výrobu i spotřebu. Zejména tu, která naší planetu ekologicky devastuje. Jsem přesvědčen, že to potřeba je, a že to také jde. Zároveň, že to nutně nemusí přinášet „nižší kvalitu“ našich životů. Naopak, tento způsob života jeví se mi poněkud šťastnějším i zdravějším. Takže ve svém nižším standardu spotřeby hodlám pokračovat i nadále, byť už né se snahou, dostat se pod tak striktní limit, jako je „one dollar per day“. Končím tedy symbolickým přípitkem: „Na zdraví!“. Na zdraví naše, našich životů, i naší planety.

.

 

3 0
Mirek 6. Kroš
Jedním z důvodů, proč jsem opustil velkoměsto, byla touha žít víc v přírodě. Život v maringotce na okraji lesa je báječný. Otevřu dveře a jsem v přírodě. Chtěl bych, aby příroda kolem mne vydržela co nejdéle. Proto se ji snažím všemožně a co nejvíce šetřit. Neplýtvat jejími zdroji. Omezit konzum. Zachraňovat potraviny z kontejnerů. Minimum nákupů je i minimum odpadů. Vydržet s průměrným nákupem za dolar denně. Jde to?
Top