Nacházíte se zde
Domů > 2016 > Snížení ekostopy > Začátek, konec nebo transformace?

Začátek, konec nebo transformace?

19.3.2016

Když jsem spustila  stránky 14.3.2016 www.zdrojsily.cz následně pro mne začala také Ekovýzva 19.2.2016 – 19.3.2016 a tyto dvě věci jsem si propojila. Tak dnes je den, kdy se Ekovýzva ukončuje debatou v Brně nad tím, co jsme za poslední měsíc zjistili a jak jsme svou výzvu naplnili.

Díky mému přihlášení do ekovýzvy, jsem se zařadila pod rubriku – snižování ekostopy. Následně jsem ale zjistila, že celý měsíc dumám i nad jinými rubrikami: stop palmovému oleji, ne supermarketům, lokální potraviny, měsíc veganem, bez testované kosmetiky, šíření osvěty, minimum odpadu, měsíc vegetariánem, lokální raw, ne velkochovům, atd. viz obrázek:

12671781_963224103756824_3730895219372750412_o

Toto jsou témata, na které se přihlášení členové ekovýzvy zařadili a na tento popud se rozhodli, že se na měsíc stanou vyzyvateli nebo účastníky projektu. Po pročítání daných článků jsem došla k několika závěrům.

Spousta lidí u toho zjistila, že tam kde začali, chtějí také pokračovat. Tzn. že měsíc být šetřivý pro planetu nestačí, že bychom takto měli postupovat i dál. A že se výzva stala jakýmsi vlastně startovním bodem v jejich životě.

Spousta z nás také už se těmito otázkami mnoho let zabývá, tak výsledkem je další druhý počin. Že jsme si tímto mezi sebou rozšířili své obzory, poznali nové přístupy nebo poznatky a našli jsme spoustu tipů, jak si tuto práci obveselit, zjednodušit. Přiznat si, kde děláme sami u sebe chyby, kolikrát se nám stane, že také zhřešíme a že tento odkaz a boj je takovým vlastním pohonem, jak dál. Jak si do svého života přidat další škálu výzev s těmi, které už naplňujeme nebo se o ně snažíme.

Co bylo pro mne zásadním zjištěním, že být dnes vegetariánem nestačí. Proč? Protože otázky velkochovu zvířat stále dnes jsou velkým problémem. Víme o tom, tušíme, že něco za dveřmi není v pořádku.. Jak uvést do praxe vlastně to, co má být smyslem ekovýzvy, není zcela jednoduché.  Tak se přiznám, že mléko, máslo a mléčné produkty jsem během výzvy nebyla schopná eliminovat do stádia nulový konzument! Na druhou stranu je ta lepší varianta, když se něčeho nedokážu vzdát okamžitě, že hledám schůdnou variantu: bio produkce mléčné výroby, domácí produkty a lokální a když už je potřebuji, alespoň je omezit opravdu na minimum.

S tím samým se mi stalo dalším problémem, produkty v nichž je obsažen palmový olej. Tak další spoluvýzva. Co s tím? Proč u nákupu tak málo přemýšlíme? Je jednodušší sáhnout po čokoládě, která mi chutná? Nebo se zamyslím a koupím si byť třeba dražší produkt, ale s pocitem, že tam palmový olej není? Dnes přemýšlím. A dnes také vím,  to není až takový problém jak na první pohled vypadá. Jenom je třeba se vzdát spousty věcí pro dobro jiné věci. A číst poctivě etikety. Vyznat se.

S tím následně vyplývá, že se mi propojily také všechny výzvy v Ekovýzvě. S dodržováním mé výzvy o snižování ekostopy můžu říci, že se mi velmi daří. Omezila jsem cestování, žijeme lokálně. Chodíme více do přírody. Omezila jsem svůj neproduktivní čas, který jsme v minulosti trávili jenom tak, na čas, o kterém opravdu přemýšlím, jak jej duchaplně prožívat a neprospat. Nakupuji jenom to co je do domácnosti opravdu nutné a zjistila jsem, že je spousta výrobků, které doma ještě mám. Které dopotřebuji, ale které už nemám potřebu si nadále kupovat. Protože se stanou zbytečnými a nějak navíc. Člověk si prostě hodně věcí zjednodušuje pouze tím, že nepřemýšlí a jenom nakupuje. To co má rád, ale když je to bez rozmyslu, podívám se poté po koupelně: kosmetice, šampónech, gelech a všech vymožeností této doby a dojdu k závěru – nic z toho vlastně ani nepotřebujeme! Najít si ten čas a vyrobit si svou vlastní zubní pastu je úžasný okamžik, kdy se Vám stane domácí kutilství radostí, z příprav nad vlastními mastičkami, vodičkami, bylinkami. Je to hotová alchymie a je to ten domov, který si zpestřujeme a zároveň planetu takto nezatěžujeme. A je to můj domov, který se snažím udělat domovem, láskyplným domovem. Kde vše má svůj význam, místo i důvody. Když jsem začala psát o zdroji síly, přišel mi jeden komentář, že je to všecko na jedno brdo – nebo téma. Láska. Ano je to na jedno jediný brdo a téma: a je to na téma – láska.

Protože, když se zamyslíme, že vše co nás obklopuje je jakási velká iluze tohoto světa. Dojde nám, že to co iluze není, je pouze změna a láska. A když chceme láskyplně žít, stane se nám že spoustu věcí, iluze, máji, hmotných statků musíme vypustit, aby do našeho života vstoupilo to opravdové. A velké dnešní otázky se týkají planety, ochraně prostředí a živočichů na ní. Člověk není jediný obyvatel této planety, přitom je to jediný element, který ji důsledně likviduje.

Zamysleli jsme se někdy nad tím, kolik pralesů se kácí kvůli papíru, kvůli velkochovům zvířat pro masovou produkci, kvůli zvyšování potřeb palmového oleje? Kvůli potřebě rostoucích zisků velkých firem? Jaký toaletní papír si domů kupujeme? Je to ten, co je krásný na pohled a omak a voňavý? Nebo je to ten, kde najdete etiketu FSC (Forest Stewardship Council)? To je důvodem, proč jsem se začala vnitřně ptát sama sebe, proč tu jsme, co děláme, co děláme špatně, proč se to tak děje? Potřebujeme do domácnosti vůbec tolik papírů? Ubrousky, kuchyňské ubrousky, papírové ubrousky, papírové kapesníčky, čistící pleťové ubrousky a hygienické ubrousky. Samé ubrousky. Proč to? Copak kapesníky plátěné zmizely z výroby? Copak hadry s horkou vodou nestačí?

Proč je společnost tak oslepená? Proč chodíme po planetě a nic o ní nevíme?  Proč se nad ní tak málo zamýšlíme? Leonardo Di Caprio dostal nedávno Oskara. A při svém proslovu a úspěchu ze své práce, byl schopný zahodit celou svou slávu a zaměřil se na jediné. Jsem člověk a vím, že otázky planety jsou dnes velkým problémem, globální problém existuje a jsme jeho svědky. Proto se nebavil o svém úspěchu, ale poukazuje na to, jaký odkaz dáváme dalším generacím a nám samotným. Pro koho tu vlastně jsme a působíme?

Důkazem, že to, co děláme a myslíme vážně je právě ona činnost v hledání, proč nebýt obyčejným konzumentem dnešní doby, proč nebýt ovcí ve stádě státu, proč nebýt jenom obyčejným nebo myslet si, že jsme neobyčejní, když se nám daří dosahovat velkých úspěchů na poli právě onoho velkokonzumu. Když děláme něco s láskou, obětujeme sami sebe. A děláme to s láskou pro ty, na nichž nám záleží.

Veganovi záleží na tom, že se druhým neubližuje při vznikající produkci jídla a výrobků. Vegetariánovi záleží také na tom, že se zvířatům neubližuje a vegetariáni by se měli zamyslet, zda i mléčné výrobky jsou důvodem, pro které se někomu zde ubližuje. Lokální a raw lidé přemýšlí nad tím, proč bychom měli kupovat výrobky z dalekých zemí, když to co nám k životu stačí se dá najít v naší krajině. Raw proto, že pro zdraví našich buněk přeci nepotřebuje naše tělo něco umělého. Bez zbytečných obalů je úplně ten samý podnět. Proč, když je to vlastně zbytečné…. Odpady a třídění, když si dáme práci s nákupy, proč si nedát práci také s tím, kam co následně i patří! U mne se stalo zjištěním, že i biodpad má své místo!

Jenom bezohledný člověk, dokáže plýtvat, protože bezohledný člověk na druhé nehledí. Ale žijeme tu společně. Žijeme na jedné planetě. Jako člověk jsme rasa jednoho tvora, který se nazývá humánní v poměru s ostatními živočichy. Je-li humánní, tak by se tak měl i chovat. Milujeme-li sami sebe? Kdo vlastně jsme, co je naším zdrojem k životu, který tu žijeme? Shledáme, že všichni patříme do jedné rodiny vesmírné hry, která se zde projevuje. Hraje a žije. Pokud v této hře chceme pokračovat, naučme se také nové pravidla! Spoluhráčství není jen o vítěztví jeden nad druhým, spoluhráčství je o předávání si zkušeností a poznatků z oné hry. A hra se nám stane krásnou v okamžiku, kdy přestaneme popírat, že jsou zde i ti druzí.

A protože tu jsou, tolerujeme je. A vytváříme prostor pro všechny. Nikoliv jenom pro sebe.

Se srdečným pozdravem a výzvou  „Pokračujme“!

Zuzana – Sunwise 🙂

<3 <3 <3 <3 <3

<script>
(function(i,s,o,g,r,a,m){i[‚GoogleAnalyticsObject‘]=r;i[r]=i[r]||function(){
(i[r].q=i[r].q||[]).push(arguments)},i[r].l=1*new Date();a=s.createElement(o),
m=s.getElementsByTagName(o)[0];a.async=1;a.src=g;m.parentNode.insertBefore(a,m)
})(window,document,’script‘,’//www.google-analytics.com/analytics.js‘,’ga‘);

ga(‚create‘, ‚UA-26013042-3‘, ‚auto‘);
ga(‚send‘, ‚pageview‘);

</script>

(function(i,s,o,g,r,a,m){i[‚GoogleAnalyticsObject‘]=r;i[r]=i[r]||function(){
(i[r].q=i[r].q||[]).push(arguments)},i[r].l=1*new Date();a=s.createElement(o),
m=s.getElementsByTagName(o)[0];a.async=1;a.src=g;m.parentNode.insertBefore(a,m)
})(window,document,’script‘,’//www.google-analytics.com/analytics.js‘,’ga‘);

ga(‚create‘, ‚UA-26013042-3‘, ‚auto‘);
ga(‚send‘, ‚pageview‘);

4 1
Sunwise
Mým záměrem a posláním EKOstopy je uvést svůj život do rovnováhy. Za pomocí nástrojů, které už máme - bez zbytečného nakupování, hýření času i peněz a nalézání prostoru k věcem v životě důležitým. Vrácení se k sobě samému, umění vnímat vlastní opravdové potřeby. Umět je definovat, či popsat a umět je v praktickém životě uskutečňovat. A za své činy zodpovídat. Naučit se být skromný, neznamená, že v sobě nic nenajdete. Ba naopak, vše co vypustíme /z oné mísy našeho smetí/ - co tu být nemusí, objevíme obrovské místo a zdroje vlastního já, bohatství a také vlastní srdce.

Komentářů: 5

  1. Ahoj Sunwise, moc hezky jsi to napsala. Také v průběhu Ekovýzvy zjišťuji, že bych se měla více zajímat i o další ekologická témata třeba právě o ekostopu. Nedávno jsem četla, že v ČR lidé chovají 2 000 000 psů a 1 000 000 koček. Myslím, že je to také velké zvýšení naší ekostopy – musí něco jíst,…. a jako pro masožravce je nutno pro ně nutno „vyprodukovat“ obrovské množství masa (asi hlavně ve velkochovech) + přidávat do granulí palmový olej. Pes musí přijímat asi 90% potravy masa a vnitřností. Zajímalo by mě, jak ses s tímto problémem poprala ty. Kupuješ svým pejskům biomaso, vaříš jim ? Je to oříšek, že?  Měj se krásně. Držím palce ve všech tvých výzvách.

  2. Ahoj Katuš, díky za komentář. A díky za statistiku, po ní jsem se nikdy nepátrala. 😉 Tak už je tu. Pořád si ale říkám, že psi nejsou ti ničitelé. Ani kočky. Uvažujme, nebudeme-li je týrat, nesmyslně pro peníze množit, přeci jenom pro mne znamená pes vlastnosti, které u člověka těžko nacházím.

    Důvěra, láska, bezpečnost, přátelství až za hrob a spoustu jiných. Můžete mi ukázat na člověka, který nevyměnil svého partnera pro jiného a lepšího? Takových je málo. Pes Vám to nikdy neudělá.

    Co se týče nás doma. Za prvé si vždy říkám, že prvním pravidlem je, zachraň sebe“. Až potom můžeš ty ostatní… Viz: komu dáte první kyslíkovou masku v letadle? Tak za sebe můžu říci, že se snažím a s odstupem času více zjednodušovat všechny ty principy. Protože je jich opravdu kvanta. Své stravování tudíž vyřešené mám a můžu se zamýšlet, co se zbytkem zvířecí rodiny.

    U granulí, kterými jsme v minulosti krmili převážně – jsem se soustředila hlavně na složení. Bez obilí, bez přidaných konzervantů, bez šrotu a jiných zbytků, ochucovadel, kterým převážná většina krmiv vlastně je. Ale s masem, protože psi a kočky jsou všežravci. To ale neznamená, že budou jíst jenom samé maso. Protože jsem dlouholetý vegetarián, dělalo mi problém to maso vůbec kupovat a vařit.

    Na druhou stranu ale nejsem zastánce nějakého fanatismu. Když to ty zvířata vlastně vyžadují. Ano, možná je jich hodně. A možná v ekostopě opravdu dělají taky velké procento. Jenomže vem me si to logicky. Myslíte, že porazili krávu, kvůli tomu, že tím někdo bude krmit psy? Sama za sebe se domnívám, že ona spotřeba masa v granulích je defakto jenom zbytkový materiál, který se ekologicky sesune do výroby granulí pro jiné živočichy.

    Takže to řeším formou zbytků z výroby. Masny atd. A dnes dostanou i to maso. Vařené, někdy syrové, někdy okousají prostě ty zbytky, které by člověk možná hodil do polévky…

    Tak dnes jsme ve fázi půl na půl, někdy granule. Někdy vařená strava s masem, zeleninou, vločkami, přílohami. Atd. Kam se to vyvine dál, zatím netuším. Předmětné pro nás je, že ani psům a svým kočkám nehodlám ustupovat v nějakých rozmarech. Kupovaných a zprofanovaných věcí reklamou, a s každým výrobkem, který jim kupuji přemýšlím, jestli ho potřebují nebo ne. Pokud jej potřebují, tak jim ho koupím.

    Vše nechávám volně plynout. Je možné, že najdeme způsob, jak se dopravíme k biomasu. A není to zas tak těžké. Kor, když se Vám pes zakousne do sousedovy ovce. Pak už opravdu přemýšlíte. Je to oříšek. 🙂

  3. Ahoj,

    zajímavá a podnětná debata. Jenom si dovolím poznámku: Jsem biolog a psi a kočky jsou masožravci (ne všežravci). Pokud nevěříš – posť si třeba nejnovější Jídlo s.r.o. na Streamu. Fakt potřebují hlavně maso. (Mimochodem si myslím, že porazit krávu pro psa se oplatí – protože pro své miláčky lidé zaplatí i větší cenu za kilogram masa než za jídlo pro sebe). Tady bych řekl, že je ekonomika jasná.

    Jinak držím palce.

    1. Ahoj Vojto, díky za podnět. Věřím, že máš v tomto pravdu. Zvažuji tu biofarmu. Jinak bez masa miláčky nenechávám, nemusíte mít za nás obavy. 😀

      Díky. A chápu, že ekonomické křivky a růst mají svoji vlastní cestu. A že tu ani nejsme od toho, ji zastavovat. Protože mi přišla schůdná myšlenka, že než vynakládat obrovské usilí a energii na to, jak křičet NE, demonstrovat a vmíchavat se do toho, co je na něčem špatně a vlastně ji tím ztrácet, protože nic nejde zastavit tak příkazem… Je lepší jít cestou menšího odporu a vynakládat úsilí na to jít příkladem. Protože ty příklady táhnou.

  4. Ještě bych chtěla podotknout jednu zajímavou věc. Když vstoupím do té vlastní koupelny,  z převážné většiny výrobků nevhodných pro vegana najdu kosmetiku z dárků. Z těch, kterými mne mí blízcí rádi obdarovali. Takové dary nemůžete hodit do koše. Přeci jen, je to stálo usilí Vás potěšit.

    Varianta je, darovat je dál. Pokud cítím, že mé kůži neprospějí. A u některých výrobků jsem si toho všimla, že mé tělo na ně reaguje. „Pozor – tady není něco v pořádku. Toto nepřijímám.“ Ta kůže prostě také mluví.

    Varianta dvě, je dopotřebovat. Protože vyhodit celý produkt, je úplné hýření a znevažování už celého procesu. Třeba parfém, který nestál pár korunek.

    Varianta třetí, mi přijde nejschůdnější. Naučit své blízké přemýšlet. Dělat jim pravidelnou osvětu. Dávat jim podněty k zamyšlení. Nutit je přemýšlet a vybírat si nové produkty, podle sice jejich vlastních představ, ale s tím rozmyslem. Toto je běh na velmi dlouhou trať, ale pokud najdeme způsob, tak je to bomba. Já to třeba dělám takovou formou, že pokud si něco objednávám přes internet eko – informuji tím automaticky své příbuzné a známé a snažím se, aby si udělali objednávku spolu se mnou. To se mi daří.

    Ještě jsem ale nedospěla do fáze, že by si to samostatně kupovali všechno sami. Třeba to přijde. A nebo jim alespoň podám podnět k tomu, aby mi to alespoň domů nenosili a tím pádem, jim musím udělat osvětu o tom, co doma používáme a proč. A který třeba výrobek by nás opravdu potešil. Třeba na ty narozeniny. 🙂

    Říká se, že líná huba je holé neštěstí. Tak i když bych ráda tu volbu nechala na nich, trochu jim dopomůžu sama. .-)

     

     

Top