Nacházíte se zde
Domů > 2016 > Bez palmového oleje > Prohřešky

Prohřešky

Nějak to nedávám, zapomínám se. Dnes bylo třeba udělat něco rychlého na zakousnutí, tak sahám do mrazáku pro listové těsto. To že je v něm palmový olej, mi došlo až mnohem dýl. Před dvěma dny jsem doufala, že doma už palmáč opravdu nemám, ale mrazák zůstal do dnešního dne bez povšimnutí. Nechápu, jak jsem ho mohla přehlédnout.

Chystám se synkovi vařit přesnídávky z jablek, kterých máme pořád plný sklep, ale proč používat jen jablka, že. Takže volám příteli, jestli by nekoupil nějaké mražené ovoce. Vůbec mi nedochází, že až pojede domů, budou mít otevřeno jen supermarkety, plastový obal také přehlížím.

Při cestě pro jablka, do sklepa na zahradě padá sníh, je bahno. Asi vypadám dost zábavně, když mi ujíždí nohy a já padám ty dva shůdky do už otevřených dveří. Při téhle kratochvíli jsem si, ani nevím jak, strhla kus nehtu. Což pro mne znamená, že zas budu plnit popelnici plenkami. Můj palec a horká voda, to ne.

Přemýšlím co dobrého bych teď asi mohla napsat a sedím u stolu po babičce, na židli, kterou jsem loni obrousila a nabarvila bláznivým krakelovacím lakem. Sice je to už skoro rok, ale nábytek je trvanlivá záležitost, zvlášť pokud jde o nábytek převážně ze dřeva, sloužící už několik desetiletí. Taková lehká renovace starého nábytku je moc příjemná činnost. Nejen, že dá nový život starým věcem, ale člověk se u toho leccos naučí, v obchodě s barvami mám už rok nového kamaráda. Při barvení, tmelení, obrušování je možné zažít spoustu věcí, výborná věc je třeba hádka. Taková hádka se totiž snadno může proměnit ve velmi barevné a kreativní dílo, zvlášť, pokud se barva ocitne na pohyblivém objektu. Když si člověk natírá svůj budoucí nábytek, brzy získá slušný přehled o barvách, lacích a jejich (ne)bezpečnosti.  Je snadné najít si novou zálibu. Od loňského roku je balakryl můj věrný přítel, drží totiž na všem možném i nemožném. A cože jsme to vlastně oživili? Máme báječná futra. Byla béžová a hodně oprýskaná, teď jsou jen dřevo a matný lak. Dveře jsme opravili taky, jen … ehm, jedněch se lekám. Stará stolička teď vypadá fakt dobře, i s dírama po červotoči. U kuchyňského stolu stačilo vyměnit desku, sundat původní barvu a na světě je hned velkej fešák. Jídelní stůl jsem asi trochu přestřelila, zase tím krakelovacím lakem, ale naštěstí existuje bruska, tak uvidíme, jak dlouho bude vypadat stejně. Police ve špajzu jsou starý, dřevěný a skvělý. Na příborník se použilo barev možná příliš, ale mě se líbí a návštěvy mají alespoň další téma k hovoru 🙂

Tak a teď se cítím o něco líp. Jen už nenajít doma žádnej další palmáč.

1 0
Andrea
Ahoj, jsem Andrea a EKOvýzvy se zúčastňuji s desetiměsíčním Danečkem. Žijeme na malé vsi (asi deset rodin, stádo ovcí, stádo dětí, deset psů, jeden kůň, několik koz, jedna kráva, směs myslivců, hasičů křesťanů a různých týpků), s naší trochu chaotickou a bláznivou rodinou, v něčem co dřív býval statek a s myšlenkou, že by to šlo více soběstačně a eko - ovšem, každý si to představujeme jinak. Alespoň je téma pro smysluplný rozhovor. EKOvýzvu jsem pojala trochu ze široka, ale znáte to video o mužskym mozku s krabicema a ženskym mozku, kde vše souvisí se vším? Jsem žena, že. Většina tich věcí mi delší domu vrtá v hlavě a částečně je mám vyřešený, takže teď to chci dotáhnout. Držte mi palce.

Komentářů: 1

  1. Obcas ma clovek take dni, ked sa nedari. To este neznamena, ze ked jeden den porusim svoje predsavzatia, tak znicim Zem 🙂

    Myslim, ze najdolezitejsie je byt „konzistentny“, to znamena, ze 28 dni z 30 byt dosledny. Resp. ak sa jeden den veci nevydaria, nevzdat to, ale proste ist si za svojim cielom dalej. Je to ako s chudnutim – jeden den prehreskov nic nepokazi, ak tie ostatne robime vsetko, ako mame. Drz sa!

Top