Nacházíte se zde
Domů > 2016 > Minimum odpadu > Jeden pytel nestačí

Jeden pytel nestačí

Ne, tohle není článek o zero-trash možnosti sledování Bondovek, ač to název trochu naznačuje. Název je ve skutečnosti míněn jako upozornění na žalostnou nedostatečnost našeho ekologického snažení v globálním kontextu. „Mysli globálně, čiň lokálně“ se říká. A nepochybně je to velmi podnětná myšlenka, ale co ve skutečnosti znamená myslet globálně? A jak by vypadalo jednání globálně? Kde je vlastně ta hranice? A podle čeho vlastně poměřovat dopad našeho eko-snažení?

Je smutnou pravdou, že nás, ekologických „aktivistů“ je tvrdě pomálu a velcí hráči jako vlády a korporace pouze obohatili své metody tak, aby ukojili naše potřeby, ale ve většině případů absolutně neodstranili problémy, na které upozorňujeme. Jeden z mnoha příkladů je hamé, které vytvořilo všemi opěvovanou sérii veganských pomazánek, ale jejich produkce masových produktů neklesá. Nutí mě to k zamyšlení – proč vlastně tu vegepomazánku dělali? A musím ji vnímat spíše jako expandování firmy hamé na veganský trh, než vyjádření sympatie s naší idejí. Ti co to jídlo poskytují, vůbec nechápou naši ideji, a poskytnutí jejich veganského produktu trhu ve skutečnosti má spíše nežádoucí efekt: někteří vegani získají k tomuto masovému producentu sympatie, sníží se potřeba „upřímných“ výrobců veganského zboží a celkově se hnutí sníží potenciál radikality a tíhnutí „ke změně“. Nesmíme se nechat uchlácholit velkorysými gesty, připomíná to situaci, kdy páni při hostinách hází kosti pod stůl psům.

Co vlastně chceme změnit?

V letošní EKOvýzvě je 15 vyzyvatelů, každý z nich upozorňuje na jeden z problémů našeho přístupu ke světu, v němž žijeme. Někdo chce snížit spotřebu odpadu, někdo přestane jíst maso, někdo dokonce i jiné živočišné produkty. Někdo přestane podporovat průmysl palmového oleje, někdo jiný nekupuje v supermarketech a každou sobotu chodí s dalším vyzvaným na farmářské trhy lokálně nakupovat. A někdo jiný zase rozlepuje letáky o veganství a palmovém oleji, zatímco jeho spolubydlící se doma bez elektřiny maluje netestovanou kosmetikou. Všechno dobrý.

Všechny tyto akce pramení z úvahy globálního charakteru „takhle to dál nejde“, a vedou k výše popsaným lokálním činům. Je to úžasné, ale nestačí to. Představme si přírodu jako svoji patnáctiletou dceru, která má nefunkční vztahy s okolím, nerozumí svojí sexualitě a nemá moc dobré vyhlídky na budoucnost – kvůli tomu je závislá na heroinu, kouří, pije a tak dále. Vzhledově vypadá dlouho v pořádku. Kvůli tomuto neudržitelnému životnímu stylu ale začne vadnout, její kůže začne blednout a ztrácet na kráse, její zuby začnou žloutnout, začne nezdravě hubnout, vpadnou jí oči a kruhů pod nimi už se nezbaví. Nám, jako jejím rodičům to začne strašně vadit, tak se otec rozhodne, že se její vzhled musí zlepšit. Matka je důslednější a má větší vhled, dojde jí, že je potřeba aby skončila s destruktivním chováním, a vede dceru k abstinenci a zdravějšímu životnímu stylu. Ale je to oboje k ničemu. Dokud totiž nebudou vyřešeny dceřiny problémy vztahů, sexuality a vyhlídek – tj. kořeny výše popsaných symptomů – jakákoli pozitivní změna bude jen dočasná.

Touto analogií narážím na fakt, že i my jakožto ekologické hnutí máme tendenci řešit jen symptomy špatného postoje k přírodě. Americký filozof a aktivista Murray Bookchin hovoří o existenci dvou přírod – o přírodě prvotní a druhotné. Ta prvotní je to, čemu říkáme životní prostředí. Ta druhotná je lidstvo. Druhotná příroda disponuje silným potenciálem změny sebe sama i přírody prvotní, a proto se poměry v přírodě druhotné budou odrážet v přírodě prvotní. Společnost založená na vykořisťování, podrobení, moci a útlaku bude stejný způsobem přistupovat k přírodě, a zničí ji.

Egalitářská společnost solidární s každým svým členem, založená na principech svobody, důvěry, lásky a v ekonomickém významu reciprocity bude zacházet dobře i se svým životním prostředím, neboť pozitivní model chování bude hluboce zakořeněn v lidské běžné zkušenosti a hranice nepřijatelného bude mnohem dál, než ve společnosti elitářské. Společnosti elitářské a hierarchické naopak implementují představu a praxi rozdílné ceny a rozdílné moci svých jedinců. Čím vyšší pozici jedinec má, tím větší má cenu a moc. Jedinci výše mají v různé míře moc ovládat jedince pod sebou. Mají v rukou legitimní násilí, které jim umožňuje vykořisťovat (nikoli reciproce obchodovat) plody práce svých podřízených a omezovat jejich svobodu. V tomto systému samozřejmě příroda zastává, jakožto někdo zcela mimo hierarchický systém a v podstatě neschopný obrany, tu nejnižší pozici. Z tohoto Bookchinova přístupu pramení jeho ekologická kritika současného neoliberálního kapitalismu, cituji:

“Každý pokus o řešení ekologické krize v rámci buržoazního systému zanikne jako chiméra. Kapitalismus je inherentně antiekologický. Ze soutěže a hromadění se skládá jeho úplně základní zákon života, zákon… shrnutý ve frázi „produkce v zájmu produkce.“ Cokoli, jakkoli vzácné či ohrožené, ‘má svou cenu’ a je vhodným zbožím pro trh. Ve společnosti tohoto druhu je s přírodou zacházeno jako s pouhým zdrojem pro plundrování a vykořisťování. Destrukce prvotně přírodního světa, jakožto výsledek našich zpupných přešlapů, neúprosně následuje jako výsledek čisté logiky kapitalistické produkce.” [Post-Scarcity Anarchism, pp. viii-ix]

Je ale potřeba chápat, že Bookchin a jeho směr ekologického anarchismu nekritizuje zdaleka jen kapitalismus. Bookchin pozoruje ekologicky destruktivní chování i v pre-kapitalistických elitářských systémech a dokonce i v anti-kapitalistických socialistických/komunistických zemích, kde zůstal silně přítomný prvek totality, útlaku, elitářství a hierarchie.

Kam dál?

Inu, řekněme, že myslíme globálně (po vzoru Bookchinovu, či jiném – ale jdeme po kořenech) a je čas konat lokálně. Ale hodně si posuneme hranici lokálnosti a rozšíříme pole působnosti. Nevybereme si jeden ze symptomů, který budeme následně maskovat pudrem.

Etický konzum pomáhá. Vše, co děláme v EKOvýzvě pomáhá a je skvělé. Ale jak říká už název mého článku – „jeden pytel nestačí“. Nesmíme se svým aktivizmem skončit u takovýchto dílčích kroků, nesmíme se zaslepit jejich přínosností a jen se navzájem plácat po zádech, jací jsme pašáci. Akceptujeme do svého pojetí a chování celé spektrum problémů, a budeme se angažovat. Budeme aktivní, budeme směřovat k lepší společnosti, budeme podporovat co nejdemokratičtější principy a co nejpřímější obchod co nejvíce vynechávající korporace ze hry. Přijmeme solidaritu do svého každodenního smýšlení a vymaníme se z tržní logiky. Pochopíme, že problémy ekologické jsou inherentně problémy politické. A v neposlední řadě se ke svému lidskému okolí budeme chovat tak, jak si přejeme, aby se ono chovalo k nám, a jak si přejeme, abychom se všichni chovali k přírodě. Nezapomínejme, že přírodu jsme nezdědili od svých předků, ale vypůjčili si ji od svých potomků!

11 0
cahounek
Devatenáctiletý, za měsíc maturující, anarchistický, veganský, sluníčkový a vůbec naivní student Gymnázia Jana Keplera. Píšu básně, písničky a právě rozjíždím sólový hudební projekt "Zkaženej pomeranč". Asi rok jsem byl aktivní v Mladých básnících pražských, nyní se organizačně podílím na projektu "To si piš!"

Komentářů: 2

  1. Keby boli vsetci 19-rocni takto uvedomeli, uz by sme nemuseli riesit ziadne problemy. S radostou zdielam!

  2. Ahoj, článek máš zajímavý, ale vzbuzuje ve mě rozporuplné pocity. Rozhodně nejsem ekologický aktivista. Přihlásila jsem se do ekovýzvy, abych na sobě něco změnila k lepšímu, a abych obyčejným lidem ukázala, že to jde bez problémů i jinak (třeba bez palmového oleje). Věřím, že každý uvědomělý člověk se počítá  (snažím se přesvědčit pozitivní formou i další lidi ve svém okolí) a také fandím všem účastníkům ekovýzvy, aby se jim jejich snažení povedlo dotáhnout do konce.

Top