Nacházíte se zde
Domů > 2016 > Měsíc vegetariánem > Díky, EKO výzvo!

Díky, EKO výzvo!

Je pátek večer a já premiérově zůstávám přes víkend v Brně, abych mohla zajít na přednášku „Na čem (se) smaží Indonésie“ v rámci Vegan Festu, jež vypovídá o problematice palmového oleje, jak jde již z názvu poznat. Z přednášky odcházím s blaženým a zároveň motivujícím pocitem. Blaženým proto, že s většinou informací jsem již byla seznámena a nebála jsem se ptát na věci, o kterých jsem tolik nevěděla. Motivujícím proto, že mě to opět utvrdilo v mém přesvědčení a motivovalo mě to k tomu, abych ČINILA.

Z přednášky odcházím na byt. Můj línej zadek, který si už navykl na „šalinový luxus“ sice chvíli protestuje, ale vnitřní hlas mi říká, abych se aspoň ten kousek prošla.

A přesně v tu chvíli nastává zase ten okamžik – přilítla inspirace!
Okamžik zamyslet se nad tím, co EKO výzva přinesla.

Můj minulý článek, který jsem koncipovala jako motivující, měl celkem úspěch… no, úspěch. Potom, co jsem ho přes všechny své pochyby sdílela na facebooku, si mě nikdo nesmazal z přátel, což považuji za dobrej začátek. Řekla jsem si tedy, že poslední článek, co napíšu tenhle rok v rámci EKO výzvy by měl být podobný.

1

Když jsem psala minulý článek, rozhodla jsem se ho poté ukázat mé sestře, aby mi sdělila svůj názor na něj. Krom toho, že mě upozornila na to, že pro naprosté laiky nemá žádnou informační hodnotu (snažila jsem se tedy přidat aspoň pár vět), mi řekla ještě jednu věc. Že je sice hrozně pěkný, jak o tom mluvím, ale zároveň si nemyslí, že jsem zrovna typ, který by měl v problematice znečišťování životního prostředí radit ostatním.

Sama dělám spoustu věcí,
za který by mi příroda moc nepoděkovala.

Příklad? Obdivuji činnost NaZemi, kteří podporují fairtradový obchod. Líbí se mi, jak fungují bleší trhy, že tam člověk najde krásný kousky za dobrý ceny s vědomím, že pomáhá k dalšímu využívání věci. Ale sama to moc nedělám.

Na bazarech si připadám trošku jako ve španělské vesnici. Když vidím pěkný kus oblečení, pěkný boty ve větších obchodech… zaslepím se tím, že se mi prostě líbí a koupím si ho, aniž bych si uvědomila, kdo a za jakých podmínek ten kousek oblečení vyráběl. Třeba včera jsem si zrovna koupila nový kabát. Hrozně se mi líbil / líbí, jenže… vyrobeno v Číně. Jaký je asi příběh toho kabátu? Dneska jsem šla premiérově na svůj první soud… v roli veřejnosti, samozřejmě. Vyfikla se, oblékla si nový kabát a podívala se do zrcadla. Byla jsem zvyklá poslední dobou na parku, takže jsem se při nejmenším aspoň trošičku přibližovala k alternativnímu stylu, který mi je sympatický. V tomhle kabátě jsem si tedy připadala jako jiný člověk.

Stála před zrcadlem a ptala se: Jsem to fakt já?
Dnešní krátká cesta na byt mi pomohla zodpovědět. Ano, jsem. TEĎ ano!

4Uvědomila jsem si totiž jednu zásadní věc. Svůj život nemůže člověk převrátit vzhůru nohama ze dne na den. Chce to čas, čas a ještě víc času. Stejně tak jde obtížně přejít z určité komfortní cesty životem na cestu, která se může zprvu zdát obtížná, ale později člověk pochopí, že to je ta jediná správná. A za to jsem EKO výzvě hrozně vděčná. Měsíční výzva se zdá jako malý krok. Jenže po malém kroku následuje větší, větší a jednou třeba člověk dospěje do fáze, kdy bude moci říct:

„Souzním s přírodou.“

Přála bych si to říct, ale vím, že to bude otázka několika let. Ideálně budu ráda, když to budu moci říct v důchodu… Nebo v padesáti, až budu trávit čas ve vlastní čokoládovně? Jo, to by mohlo klapnout.

Co se tím snažím říct? Nepodceňujte malé kroky. Čiňte je, budou se dít věci! Já jsem toho příklad. Za poslední rok jsem vděčná za to, že jsem definitivně skoncovala s palmovým olejem v potravinách, přešla k vegetariánství… ačkoliv teda s občasnými prohřešky. K tomu se váže další věc – doma si pro mě hned v neděli připravili krůtí řízky. Hm. Podlehnu? Abych se přiznala, asi jo. Hájím se tím, že jde aspoň o maso od švagrovy rodiny. Ale… uvidíme, jestli časem dospěji k absolutnímu vegetariánství, či líp veganství. (Další poznatek: alternativy kravského mléka jsou úžasný! Nechápu, že to zjišťuji až teď.) Každopádně jsem nesmírně ráda i za tohle a hodlám pokračovat. Mé další cíle, co jsem si vytyčila?

3

  1. Vyřadit z mé kosmetiky výrobky s palmovým olejem a výrobky testované na zvířatech.
  2. Líp třídit bio odpad. Do kompostu zajdu moc málo, na bytě nevedeme.
  3. Pokračovat dál ve vegetariánství a dál omezovat mléčné výrobky.

Na jakou dobu jsou mé cíle naplánovány? Čert ví. Ale budu ráda, když příští rok budu moci napsat článek, že všechny mé cíle se už staly mou každodenní rutinou a budu se snažit zaměřit na něco jiného. Třeba již zmiňované oblečení.

Na závěr tedy snad jen řeknu. Nebojte se a zapojte se! I malý krok se počítá! VŠECHNO, co uděláte pro přírodu, Vás bude později motivovat k další činnosti. Znovu opakuji, já jsem toho příkladem.

Díky, EKO výzvo!

POZNÁMKA NA ÚPLNÝ ZÁVĚR: Tentokrát jsem se snažila zvýšit aspoň trochu kvalitu doprovodných fotografií, a proto jsem troufale užila i fotky mé kamarádky z minulého léta. Snad mi bude odpuštěno. 🙂

8 2
Kamča
Ahoj! Jsem Kamila, je mi 19 let a momentálně studuji na MU. Je spousta věcí, co mě zajímá, a mezi ony věci patří i ochrana naší Matky přírody. Její krása a budoucnost našich následovníků za to stojí! EKOvýzva mě ihned zaujala a vzápětí jsem začala uvažovat, co bych brala opravdu jako VÝZVU. Bloudila jsem stále kolem potravin, jelikož to je věc, o kterou se zajímám už dost dlouho. Nebo dlouho... od doby, co jsem si řekla, že už je na čase udělat něco s mými kuchařskými (ne)dovednostmi. Nakonec jsem si vybrala VEGETARIÁNSTVÍ.

Komentářů: 3

  1. Ahoj Kamčo, koukám že někdy se objeví negativ nad/pod článkem a říkám si, čím to, že někteří takový názor nesdílí. Mne to totiž přijde, jakoby se tímto někdo chtěl oponovat, že v tomto případě se snad nejedná ani o ekovýzvu.

    Ty naše prohřešky. Ale já osobně obdivuji každého, který si na svatouška nehraje. Ví, kde vlastně všude má své mezery, neradí druhým, dělejte to jako já. Vždyť je to jen zpovědnice našich skutků, jak se daleko k Zemi přibližujeme nebo vzdalujeme.

    Pokud ale chceme, tak se přibližujeme. I když s chybami. Já se třeba doposud nevzdala kávy a někdy mléka. Ale jsou přece alternativy, že? Je snad možné v dnešní době být 100% dokonalí? Kým bychom vlastně pak byli? Na nedokonalostech je krásné to, že se díváme a můžeme je měnit.

    Mne třeba osobně takovýto článek přijde stokrát více praktický, (to zamyšlení se nad sebou) než nějaký konkrétní výcuc, kolik lidí jsem oslovil, kolik vyslal trefných žádostí o obsahu toho krému či onoho a v konečné fázi se ani nedovíme, které restaurace tedy byly obodované (protože ve výsledku se dovím že je to jakýchsi 20% z oslovených – ALE KTERÝCH???)

    Co je to za snahu udělat průzkum a nepodat ty konkrétní restaurace na světlo? Copak už je to nějaká reklama? Aj kdyby, šak to je to, co potřebujeme. Dát na světlo takové lidi, kteří hájí GO EKO!

    Smutné mi tedy přijde, že od profesionálů bych čekala víc, než pídit se, co čím nahradit v dnešní době, kdy už to dávno mají vědět a podávat výsledky! Ty konkrétní.  A v mnoha případech mi to přijde, že vlastně se musíme globálně probádat v hledání zase sami.

    Čekala bych od výzvy tedy Konkrétní data. Místo toho se dovídám, že osvěta nějak někdy pozadu 🙁

    Nevadí, kdo chce, ten si to své najde. A článku dávám velké PLUS! 🙂

    1. Ahoj! 🙂
      Nejsem si jistá, zda vše chápu správně, ale pokusím se zareagovat.

      Dlouho jsem váhala, komu by měla být má slova směřována. Zda vyzyvatelům a účastníkům výzvy, či laické společnosti včetně mnoha mých přátel. Po předešlém článku jsem se více zaměřila na tu druhou skupinu, poněvadž sama jsem takový „eko amatér“ s mnohými nedokonalostmi (avšak, co je dokonalost, že?). Zároveň však to málo, co vím, hrozně ráda posílám dál. Tím se nejenom rozvíjím, ale zároveň obohacuji i ostatní. Vyvozuji tedy z toho, že ty negativy, co se pod článkem objevily, můžou být právě jak od lidí jakožto laiků – poněvadž těm se budou má slova zdát moc extrémní – i od eko znalců – poněvadž těm se zase budou zdát má slova moc minimalistická. 🙂 Jsou to tedy mé pravděpodobnosti… Mrzí mě, že se ta červená políčka nevyjádřila.
      Každopádně konkrétní data… posléze zjišťuji, že konkrétní data lidi tolik nepřesvědčí činit. Ideální je něco mezi – říct jim fakta a k tomu příběh, poněvadž z něj se to všechno odvíjí. A jak jsi psala, tento článek je spíše zamyšlení se, čímž se přibližuje spíš k tomu příběhu. Zajímalo by mě, jak jsi ty konkrétní data myslela…

      Každopádně děkuji moc za odezvu a pozitivní ohlas! 🙂

  2. Ahoj. Jak jsem to myslela se každý dopídí při zamyšlení sám nad sebou právě. Takže se Tebe třeba ani konkrétně netýká, ani nechci konkrétně zcela poukazovat, byl to pouhý můj názor.

    Názor, že když chci si stanovit cíle, tak je zde i podám. Od toho vlastně popisujeme ty naše Ekovýzvy. Ale každý jsme to po svém pojali a to je přece taky v pořádku. S mnoha příspěvky jsem totiž nadšená, tak to byla spíše jiným způsobem vyjádřená má reakce a negativ nad podivením se… 🙂

    Myslím si že je to potřeba vyjádřit, k čemu jsme za měsíc tedy dospěli. Přeci jenom všichni nebyli účastníky hodiny Země v Brně.

    Za sebe můžu říci a říkám to svým příspěvkem (Začátek, konec nebo transformace?), že jsem objevila díky Ekovýzvě další své mezery, na kterých hodlám pracovat, pokračovat, vypilovat. Že svou ekostopu nijak už nezvyšuji a jestli se mi ji podaří snížit, vím že to bude v oblasti vody, spotřeby energií v domě, praní, splachování a tímto určitě vím, že má ekostopa dostane do bodu svého minimalizování se ještě.

    A tak přeji pěkné zítřky, dnes je den jarní rovnodennosti a budu se těšit, pokud se tu ještě spousta závěrů objeví. Protože pisatelů nás bylo poměrně dost. 🙂

    S pozdravem Sunwise

     

Top