Nacházíte se zde
Domů > 2015 > Studentský život jako veganská školka

Studentský život jako veganská školka

Jak jsem tak pročítala články těch, co si jako svou výzvu zvolili stát se vegany (a abych byla upřímná, prokrastinuju u Internetu), uvědomila jsem si, že studentský život je vlastně taková veganská školka. Zvlášť v podání některých líných a šetřivých tvorů, jako jsem já.

Ne že bych neměla na to, abych si pravidelně kupovala maso, ale spořím si na byt, a tak šetřím, kde se dá. Chci totiž vlastní pracovnu. A krásnou kuchyň. A vůbec všechno, o čem mi ostatní říkají, že si na to jen tak nenašetřím.

Protože jsem však odmalička živená babiččinou luxusní stravou, jsem navíc i mlsná. A tak jsem se ještě doposud neodvážila ochutnat kupříkladu čínskou pytlíkovou polévku. Stejně jako většinu produkce McDonalds, kromě zmrzliny.

Za osm let, které trávím na koleji nebo kolejipodobných místech jsem proto vymyslela několik jídel, která jsou vhodná pro lenochy, jsou levná a jdou velice snadno konvertovat na jídla veganská.

Hvězdou číslo jedna je kuskus. Jím ho docela často, protože komplikovanost jeho přípravy je přímo úměrná mému kuchařskému entuziasmu. Dá se do něj naházet prakticky cokoliv kromě rajčat. Mojí nejoblíbenější variací je kuskus s trochou babiččiny marmelády, rozinkami a hromadou skořice. Když se zrovna nacházím v lokálním minimu lenosti, marmeládu vyměním za strouhané jablko. Když jsem se potřebovala vyléčit z jakéhosi nachlazení, naházela jsem do kuskusu pomerančovou marmeládu, hromadu kari a rozinky. Chci vyzkoušet, co se stane po přidání zázvoru.

Dalším jídlem pro líné bytosti, které se vyvinulo v mém jídelníčku, je rýžová kaše. Prostě rýži s rozinkami a špetkou soli uvařím a pak jenom smíchám s jogurtem a ovocem dle momentální nálady a stavu zásob.

Nedávno evoluce života v mé kolejní kuchyni dospěla poměrně daleko. Někde jsem si přečetla, že v čočce se vyskytuje tryptofan, fenylalanin nebo nevím, která z aminokyselin. Protože jsem po oné aminokyselině zatoužila, nakoupila jsem asi tři kila čočky a začala experimentovat tak, abych se co nejméně nadřela. Pokrm se vyvíjel od jednoduché obyčejné čočky s provensálskými bylinkami a trochou oleje.

Poté nastalo v genomu mého jídla pár mutací, přibyla skořice a olej byl nahrazen máslem. A postupem času jsem objevila ještě pár důležitých věcí – smícháním obyčejné a červené čočky se dějí dobré věci. Přidání mléka je dobré. Houby od dědy jsou taky super, jenom si musím včas vzpomenout a namočit je. A když se k tomu všemu přidá ještě těsně před koncem mrkev na kolečka, je to ještě lepší. Zkoušela jsem do toho naházet ještě jablka nebo červenou řepu, ale nebylo to dobré. Mrkev je prostě nejlepší.

A nesmím také zapomenout na holešovický stánek s ovocem a zeleninou. Vyskytuje se přímo u stanice metra Nádraží Holešovice, mají tam dobré ceny, pokud napíšou, že je něco supersladké, tak je to pravda, a když nechcete igelitový pytlík, nikdo vám ho nenutí. A to si zaslouží reklamu. 🙂

0 0
Ereandil Aleanath
Jsem fyzik biomolekul, kdyby někdo chtěl, můžu mu o své práci dlouhé hodiny povídat. Kromě školy a práce mám ráda asi tak tisíc a jednu dalších věcí od japonského šermu přes cestování, fotografii, hudbu až po psaní povídek. K EKO výzvě jsem se připojila už podruhé, tentokrát s vědeckou osvětou, protože mě štve, jak někteří ekologové mají vědce za náfuky a někteří vědci ekology za bandu nevzdělanců. Ale protože mám ráda výzvy, je dost dobře možné, že letos skončím u veganství a vysazování lesů. :-)
Top