Nacházíte se zde
Domů > 2015 > Nechci BIO

Nechci BIO

Jak jsem slíbil, konečně jsem navštívil obchod zaměřený na prodej potravin bez obalu. V batůžku jsem si nesl několik různých krabiček, uzavíratelných sklenic a pytlíčků s veselou myšlenkou, že si naplním špajzík. Moc jsem se těšil, jak si všechno vyfotím a lidi mi budou závidět. Ale neuvědomil jsem si, že v takových obchodech budou pravděpodobně prodávat potraviny bio kvality, a tak spolu s tím, jak jsem se rozhlížel po cenách, můj zájem opadával, až jsem se nakonec jen zklamaně rozloučil a odešel s prázdnou. Neměl jsem problém s tím, že by mi finance nevyšly. Měl jsem problém s myšlenkou, že jsem za svou snahu takzvaně pokutován. Prošel jsem několika fázemi: 

 

V okamžiku, kdy jsem se opět ocitl před budovou na čerstvém vzduchu, myšlenku na právě proběhlý zážitek jsem ze své mysli vytěsnil. Odmítl jsem přijmout skutečnost, že trh vydělává na snaze člověka být lepším. → Popírání.


Po cestě jsem si vyzvedával knihy v kavárně Tukaloka, kde jsem mimoděk pod pultíkem zahlédl veganské dortíčky. Jsem vegan, tak mě nabídka zaujala. Protože mám za sebou 8měsíční rekvalifikační kurz na cukráře, vím, že klasický 26cm dort se krájí vždy ze zásady na 12 stejných dílů. V kavárně Tukaloka mají dorty krájené nejméně na 18 uzoučkých kousků, z nichž každý jeden prodávají za minimálně 45,- Kč. To ve mně vyvolalo vlnu nevole. Přece upéct veganský dort je mnohem levnější než upéct ho neveganský. Vím to, peču. Proč se na těch svědomitých trh snaží zákonitě vydělat? → Zlost.


Protože jsem cestou míjel trhovce s ovocem a zeleninou, napadlo mě se vrátit a zkusit si pořídit něco tam. Trh byl ale směrem do kopce, na to jsem příliš líná persóna. Však já určitě potkám lepší obchod po cestě… → Smlouvání.


Jak jsem míjel desítky uspěchaných lidí tam venku, přemýšlel jsem o nich a pozoroval je. Jak netřídí odpad, kouří, jedí hamburgery, voní testovanou kosmetikou, jezdí v autech po jednom… a přepadl mě splín, že takovým lidem je trh uzpůsoben, aby měli co největší pohodlí a ve svých devastačních aktivitách mohli bez námahy pokračovat, ba je dokonce rozvíjet. Kdežto ti, kteří se chtějí vůči planetě a ostatním bytostem, včetně lidí, chovat zodpovědně, musí vynakládat zvýšené úsilí. → Smutek.


Představoval jsem si, jaké by to bylo, kdyby trh fungoval tak, jak si představuji já. Maso by bylo o hodně dražší, dalo by se sehnat jen v pár prodejnách a masožroutů by bylo tak málo, kolik je teď veganů. Všechny potraviny by se prodávaly na váhu, cigarety byly nelegální, dovoz by se omezil pouze na produkty, které ve zdejších podmínkách není možné pěstovat/vyrobit, a tak dále. A pak jsem vešel do Alberta, spatřil unavenou tvář toho pána, co nemá rád papírové sáčky, a vzpomněl si na příspěvek Ereandil. Vždyť díky tomu pánovi a pochroumané logice supermarketů já zažívám dobrodružství! → Přijetí a smíření.

 

Ano, čtete správně, opravdu jsem právě svůj zážitek z obchodu přirovnal k umírání.

0 0
Medard
Jsem chovný panda evropský, poslední svého druhu. Vegan, nekuřák, nenakupuju věci v plastových obalech, neplýtvám vodou... Jsem tak super, že letos bylo opravdu těžké vybrat si, v čem bych se mohl zlepšit. A tak to padlo na elektrickou energii, kterou využívám hojně, protože pracuju jako web developer a rád trénuju pokémony.

Komentářů: 6

  1. Ahoj Medarde, moc Ti ve Tvé snaze fandím a líbí se mi, jak si představuješ, aby fungoval trh 🙂 Chápu Tvé rozčílení nad drahými nebalenými biopotravinami a tak se s Tebou chci podělit o zkušenost, která by se Ti třeba mohla ještě nejen ve výzvě hodit 😉 Nezkoušel jsi brněnskou brontosauří Biobanku? Viz http://akce.brontosaurus.cz/banka/portal/index.php?str=uvod Spousta věcí je tam v biokvalitě za podobné ceny jako ve zdravých výživách nebio… A vzhledem k tomu, že praktikování ekologického zemědělství má nesporný přínos a celý projekt je takový komunitní a celkově pro mě zajímavý, někdy si za ty přidané hodnoty i ráda trochu připlatím 🙂 Tak ještě jednou – držím palce a díky, že tady jste a šli jste do toho, výzva je skvělá 😉

  2. Medarde, sdílím nespokojenost s některými cenami. Bohužel zdravá strava je dneska hrozný byznys, ale na druhou stranu je třeba si taky uvědomit, že v současnosti většina bio nemůže být stejně levná jako nebio. U některých výrobků zase platíš vyšší, ale férovou cenu (třeba bio fair trade rýže).
    Cukrárny jsou drahé, ale na veganských dortech asi taky nikdo nezbohatl. Když si uvědomím, že v té ceně je zahrnutá daň, plat kuchaře/pekaře, plat prodavačky, plat vedoucí, pronájem lokálu a jeho zařízení, umytí nádobí a taky třeba kvalitnější suroviny, divím se, že s tím mnohdy vyjdou.

    1. Kdyby všechno bio bylo fairtrade, neměl bych s tím problém, protože bych věděl, že ty peníze jdou do správných rukou. Ale pokud někdo nabízí neveganský dortík za 12 korun a vedle něj veganský za 45, nepřijde mi to ok. Pracoval jsem v malé cukrárně i v Jizerských pekárnách, vím, kolik co stojí a jaké jsou náklady. Veganský dortík za 45 je hodně přes čáru. I s kompletně bio surovinami jsem to vypočítal (při ceně 12 za obyč) na maximálně 22 korun za kus – a to kus běžné velikosti, tedy 1/12 z 26cm dortu, nikoliv 1/18.
      Až jednou najdu někoho, kdo za mě vezme programařinu, otevřu si cukrárnu a všem ukážu, jak se to dělá!

      1. Taky mi občas zůstává rozum stát nad cenama veganskejch pokrmů nebo BIO potravin, možná to pomůže ilustrovat tahle historka:
        Před pár lety jsem pracoval v jedné firmě a chodil jsem do blízké restaurace na obědy (v té době vegetarián), kde jsem znal majitele a měli tam obědové menu v rozmezí 70-100 Kč, jen saláty byly za 130 Kč (původně za 110, ale pak je zdražili). „Proč je to tak drahý? Vždyť přece náklady na salát jsou menší, než na vařený jídla.“ ptal jsem se. „No jo, ale je to v módě a lidi to zaplatěj“ dostalo se mi odpovědi. Takže asi tak.

Top