Nacházíte se zde
Domů > 2015 > Kulinářské strasti

Kulinářské strasti

Je ráno a zvoní budík. Zaklapávám ho a spím dál. Probouzím se o čtvrt hodiny později a s šokem zjišťuji, že nestíhám. Rychle na sebe házím oblečení, jednou rukou češu vlasy, druhou čistím zuby. Po cestě do kuchyně potkávám den předem připravenou svačinu – ovesné vločky přes noc namočené v mléku s jahodami. Bohužel svačinu jen ve spěchu strkám do ledničky a s nezavázanýma botama a napůl oblečenou bundou běžím na autobus. Tak nějak začal můj dnešní den.

Naštěstí mě po pěti vyučovacích hodinách čekal oběd, ale co se nestalo… Dnes byly na oběd boloňské špagety. Špagety a rajčatová omáčka byly ještě fajn, ale vybírat z toho ty kousčky mletého masa bylo vážně o nervy. Nakonec jsem v jídelně strávila dvakrát víc času než spolužáci a precizně jedla jednu špagetu za druhou, přičemž jsem maso dávala bokem. Kolemjdoucí studenti a profesoři se tvářili dost komicky, ale co už. Ani oběd teda nebyl bůhví jakým skvostem. Po obědě jsem ještě zavítala do teraristického spolku, kde jsem si s velkým sebezapřením odepřela Margotku. Obsahuje totiž palmový olej.

Po škole mě ještě čekala brigáda a když už jsem se konečně dostala domů, byla jsem unavená a hladová. Strašně hladová. První kroky mířily k ledničce. Náhodně jsem pobrala to, co mi zrovna přišlo pod ruku. Zeleninová směs na čínu, fazole v nálevu, vajíčka. To by šlo smíchat dohromady. Zeleninovou směs jsem si podusila na pávni, přidala jsem fazole i s nálevem a nakonec jsem k tomu přidala vajíčka, přičemž jsem to všechno promíchala. K tomu špetku soli, kmínu a chili. Ještě uvařit čínské nudle, všechno to promíchat a přendat do misky.

IMG_9315

Musím uznat, že esteticky to rozhodně nevypadá nejlíp, ale věřte mi, bylo to sakra dobrý! Je to jeden z mých prvních experimentů, které dopadly poživatelně, takže jsem na sebe fakt hrdá. Na Jamieho Olivera sice nemám, ale každý musí nějak začít.

Takže tak dopadl můj třetí den výzvy. Ráda bych ještě zmínila, že mi mamka dneska připravila super překvápko. Když došla z práce, donesla mi sójové maso a kuskus. Zdá se, že se smířila s mojí výzvou a dokonce je ochotná mě v ní podpořit. Prý se o mně bavila s kolegyněmi v práci a ty jí řekly, že mě má podporovat a že mi drží palce. Myslela jsem, že se lidi budou vyptávat proč to dělám a na co mi to bude, ale zatím to všichni berou úplně skvěle, a to včetně spolužáků. Příjemně mě to překvapilo. 🙂

0 0
Jmenuji se Veronika a je mi šestnáct let. Ráda čtu, píšu, cvičím, zdravě jím, vařím a navštěvuji čajovny. Díky loňské EKOvýzvě jsem se začala zajímat o to, co jím a o to, jak se chovám k naší jediné planetě, a proto jsem se v tom rozhodla letos pokračovat. Zaměřím se na minimální produkci odpadu a jeho třídění.

Komentářů: 2

  1. Aniž bych chtěla rýpat do tvého snažení, ale nenabourává náhodou zakoupení masa a jeho následné nesnědení tak trochu ideu toho, o co se snažíš?

    Ale jinak to tvoje dílo nevypadá špatně. Něco podobného studentského se mi občas na koleji taky vyskytne. 🙂

  2. Nabourává, to bezpochyby. Jenomže bez oběda devět hodin ve škole nevydržím, obědy v okolních restauracích by mě stály majland a ve školní kuchyni vegetariánské obědy nevedou. Samozřejmě bych si mohla jídlo nosit z domu, což taky občas dělám.
    Nebudu se vymlouvat, máš pravdu, ale při stávající situaci mi alespoň to nesnědení přijde jako alespoň trochu vhodné řešení. 🙂

Top