Nacházíte se zde
Domů > 2015 > Jde to bez auta?

Jde to bez auta?

Vždycky, když se nad touto otázkou zamýšlím, snažím se představit si některé své přátele – živnostníky, jak by si dokázali bez auta poradit. Jak by instalatér vezl odpadové roury ke klientovi v tramvaji, jak by keramička jela s pěti bednami výrobků na jarmark do Benešova vlakem, jak by bubeník jel na koncert s bicí soupravou v linkovém autobuse… při představě těchto situací se mi objevuje na tváři úsměv.

I když vynechám hasiče, policii, záchranku a živnostníky a soustředím se jen na individuální dopravu, tak mi vychází, že je to nesmírně těžké. Autem se přesouváme do práce, do obchodů, s dětmi do škol a kroužků, s neskladnými věcmi na opravu… zvlášť mimo dosah MHD a s rodinou za zády to je velmi tvrdý oříšek. A to beru v potaz jen holé potřeby, před které nás staví současná rychlá, hektická a na výkon orientovaná civilizace. Odhlížím od auta jako od symbolu sociálního statusu, auta jako potvrzení dospělosti a jako druhotného pohlavního znaku.

Je marné vzpomínat na dobu našich babiček, ve které se bez aut obešli. Je to minulost a dnešní doba před nás staví jiné problémy a životní úkoly. Úplně se bez aut zatím asi neobejdeme. Jsem ale přesvědčen o tom, že je možné individuální dopravu minimálně výrazně omezit. Máme veřejnou dopravu, koloběžky, in-line brusle, kola, prkna… ale je to jak se vším novým. Je potřeba přeprat starý zvyk a nacvičit si nový, nasadit si helmu, nasednout na kolo a vyrazit do ulic bez vyhřívané sedačky a klimatizace.

0 0
Ruda
„Ještě před pár lety bylo veganství výzvou pro ekologické radikály a dnes? Pod tíhou argumentů tato výzva prokapala i mezi poklidný mainstream. Pakliže nechci být ekologickým pokrytcem a pískat si nahlas Kalamajku při každé zmínce o vlivu živočišné stravy na životní prostředí, musím jednat. Došlo i na Husákovy děti a poezii otlučených kytar, rozpadajících se paneláků a buřty nad ohněm ze starých necek…. V předešlých dvou letech bylo veganství při EKOvýzvě už někým zpracováváno, ale nejen dojmy a recepty živ je příspěvek. V mých příspěvcích se zajdeme podívat na pražskou vegavečeři, uspořádáme si doma vegapárty, zajdeme na trhy, do vegajídelny, něco dužnatého si „vydumpsterujeme“, podíváme se, co nabízí pro vegany internet nebo knihovny. Ale nebojte. O dojmy z abstinenčních křečí a recepty dobrot nepřijdete.“
Top